Architektonické skvosty města Prostějova

Město Prostějov s bohatou a slavnou historií leží v samotném srdci Hané, na cestě, jež odedávna spojovala evropský jih s evropským severem. Svůj název odvozuje od historicky doloženého velmože Prostěje.

Roku 1141 vstupuje do dějin jako nevelká osada Prostějovice. Roku 1495 zahájilo město stavbu hradeb s valem a baštami u bran. V jediné dochované baště je dnes galerie.


Bašta 

V letech 1521 až 1538 si měšťané vybudovali renesanční radnici, dnes je zde Prostějovské muzeum.


Prostějovské muzeum

Během třicetileté války došlo ke zpustošení města a v roce 1697 vypukl požár. Stavební restaurování po požáru dalo městu barokní ráz. Hospodářský vzestup začíná ve druhé polovině 19. století.

Stavební rozmach na přelomu 19. a 20. století značně změnil tvář města ve stylu historismu a secese. Od roku 1914 dominuje náměstí T. G. Masaryka nová radnice s věží vysokou 66 m a orlojem. Prostějov je rodištěm mistra české gotiky Matěje Rejska, filozofa Edmunda Husserla, malíře Aloise Fišárka, vynálezce akademika Otto Wichterle, básníka Jiřího Wolkera a dalších osobností.


Nová radnice

V současné době je okresním, správním a průmyslovým střediskem. Město je známé především oděvní výrobou, sídlil zde největší oděvní podnik v ČR – Oděvní podnik, a. s.

Prvotní význam motta nebo sloganu “Prostějov – město elegance” je modifikací původního návrhu “Prostějov město odívání” (nebo město oděvů, město módy). Není to však pouze označení textilního a oděvního průmyslu města,význam hesla je rozšířen na městskou architekturu, tvorbu prostředí města, na životní styl jeho obyvatel, na celkový charakter města, zejména jeho centra a dalších veřejných prostor, na nabídku návštěvníkům města, na určitý způsob turistické atrakce.

V dějinách české a moravské moderní architektury zaujímá Prostějov zvláštní postavení. Je prakticky jediným menším městem, jehož architektonické bohatství bylo v průběhu první poloviny 20. století systematicky zhodnocováno celou řadou kvalitních novostaveb, které byly z větší části projektovány domácími architekty a tak můžeme dokonce hovořit o samostatném architektonickém vývoji.

První regulační plán inženýra Kűhna byl schválen městskou radou již v roce 1872 a řešil zejména území, vzniklé zrušením městských hradeb. Tyto prostory vyhradil plán pro stavby význačných veřejných budov, které byly potom realizovány až do začátku našeho století.

Zpočátku byly tyto i některé významnější soukromé stavby neseny duchem pseudoslohových kánonů, např. realizace reprezentativního sídla navrženého vídeňským architektem Franzem Freiherrem von Kraussem z roku 1900 (Svatoplukova třída 53), které si nechal postavit továrník Lambert Wichterle.

 
Svatoplukova 53 

Stavba Národního domu Jana Kotěry (1871-1923), odchovance Otty Wagnera, vídeňské secese a zakladatele české moderní architektury, vytvořila průlom k modernímu architektonickému názoru. (více informací o divadle zde)


Národní dům

Příklad Národního domu nezůstal bez vlivu na produkci místních architektů. Z hlediska úrovně architektonického konceptu mohou však Kotěrovu dílu konkurovat pouze dvě prostějovské stavby- reprezentační obytné domy: na nám. Padlých hrdinů z roku 1910 a na Vojáčkově nám. č. 5 z let 1910-1911. Obě byly navrženy architektem Emilem Králíkem (1880-1946) z Brna.


Dům na nám. Padlých hrdinů


Dům na Vojáčkově nám.

K novému rozvoji města došlo po obnovení republiky po roce 1918. Základ byl dán novým regulačním plánem, který vyšel z veřejné soutěže v roce 1920. Jeho autory byli brněnský architekt Jindřich Kumpošt (1891-1968) a Ing. Josef Peňáz, kteří pojali nová městská území v duchu anglických zahradních měst a i když řešili ještě obytné domy formou blokové zástavby, podařilo se jim město obohatit o množství zeleně a pozoruhodných centrálních prostorů.

Ačkoli tento regulační plán prošel několika revizemi, je dodnes velkorysým urbanistickým řešením města jako celku. Vnitřní město řešil Kumpošt samostatným plánem z r. 1927.

K dalším revizím plánu územního rozvoje města pod Kumpoštovým vlivem došlo v roce 1939.

Kromě projektu své jediné prostějovské stavby, městské spořitelny na Žižkově nám., je Kumpošt především autorem úpravy hlavního prostějovského náměstí realizované v r. 1933 včetně výsadby zeleně. Dokonalou promyšlenost jeho kompozice můžeme ocenit vlastně až dnes.

K realizacím skutečně funkcionalistické architektury došlo v  Prostějově až po brněnské “Výstavě soudobé architektury” v roce 1928.


Budova bývalého Okresního úřadu na nám. Spojenců

První realizace v duchu “bílého funkcionalismu” na území Prostějova jsou dílem místního rodáka, brněnského architekta Eduarda Žáčka. Prosadil se řadou staveb jak pro veřejné, tak i pro soukromé investory - budova bývalého Okresního úřadu na nám. Spojenců (1931) a rodinný dům v ulici Sádky z roku 1935.


Rodinný dům v ulici Sádky

V roce 1933 se v Prostějově usadil absolvent pražské Uměleckoprůmyslové školy, architekt Antonín Navrátil (1902-1975), který se v krátké době stal hlavním organizátorem veškerého architektonického dění ve městě. Hned po svém příchodu do Prostějova předložil iniciativně návrh na zastavění olomouckého předměstí, koncipovaný v duchu nového zónování s jasným rozdělením obytné, centrální a rekreační zóny a s důslednou volnou řadovou zástavbou obytných domů, který bohužel nebyl realizován. První z jeho staveb byl nájemní obytný dům na nároží nám. E. Husserla a Netušilovy ulice z roku 1937, v němž vytvořil zdařilý příklad městského obytného domu.



Dům na nároží nám. E. Husserla a Netušilovy ulice

 

V druhé polovině třicátých let Antonín Navrátil realizoval sérii svých významných staveb, jsou to např.:

reprezentativní vila továrníka Nehery v ulici Pod Kosířem č. 73 z roku 1938,

 

oděvní továrna Jana Nehery na rohu Svatoplukovy a Jihoslovanské ulice (dnešní DONA),
postavená ve dvou etapách v roce 1934 a 1939;

Od roku 1936 působil ve městě jako stavební komisař a městský stavitel Ing. arch. Miroslav Putna (nar. 1904). V době prostějovského působení (1936-1950) vyvrcholilo Putnovo dílo na Poděbradově nám. realizací domu Městských elektrických podniků.

Vedle Žáčka, Navrátila a Putny zasáhl významným způsobem do výstavby města i brněnský architekt František Kalivoda. Oproti konstruktivní logice Navrátilově a výrazné plasticitě staveb Putnových nese v sobě Kalivodova tvorba něco z oboru, jemuž se celý život věnoval – typografii. Dokladem toho je průčelí jeho rodinného domu na Arbesově nám. z roku 1938 vyznačující se až grafickou čistotou.

     

V roce 1939 proběhla anketa o další výstavbě Prostějova, které se zúčastnili architekti Fuchs, Kalivoda, Kumpošt, Žáček z Brna, Gahura ze Zlína, Navrátil, Putna a další z Prostějova. Tato anketa pomohla ujasnit si problémy dalšího rozvoje města a dala řadu podnětů jak zajistit koncepční výstavbu do budoucna. Jednoznačně ji lze hodnotit jako velký přínos, neboť konfrontovala i názory kvalitních činných architektů, nezatížených místními pohledy s představami prostějovských činitelů, kteří v sobě slučovali opravdový zájem o město se skutečnou erudicí přesahující regionální úroveň.

Vývoj po roce 1939 neumožnil využít tyto podněty a uplatnit je v novém regulačním plánu. V roce 1948 sice architekt Jindřich Kumpošt společně s Ing. arch. Adolfem Liebscherem zpracovali tzv. “Základní upravovací plán Prostějova”, který přirozeně navazoval na starší záměry, zůstal však pouze v návrhové podobě a jeho zásady nebyly převedeny do praxe. Úkoly socialistické výstavby průmyslu a zemědělství přesunuly pozornost nejen k jiným oblastem, ale i územím a městům. Teprve v roce 1962 se opět obrátila pozornost k otázkám bydlení a životního prostředí a byla zahájena soustředěná bytová výstavba, která zahrnovala stavbu většiny sídlišť ve městě. Na sklonku 60. let opět dozrála situace pro nový územní plán, který by vyřešil další perspektivu města a narůstající problémy (potřeba zaujmout postoj ke staré zástavbě města – židovské uličky, otázka postupu bytové výstavby vzhledem k zásadě nerozšiřovat hranice města). V roce 1968 bylo zadáno zpracování tzv. směrného územního plánu Prostějova Stavoprojektu Gottwaldov – ateliéru ak. arch. Staši. Tato nová etapa ve výstavbě města je patrná od přelomu 70. a 80. let, kdy můžeme pozorovat návrat ke koncepční práci s důrazem na veřejné architektonicko – urbanistické soutěže. Svou pozitivní roli zde sehrálo zřízení Útvaru hlavního architekta v roce 1985 a zpracování nového návrhu územního plánu města v roce 1987, který byl východiskem pro plánovitou modernizaci i novou výstavbu. Na něj navázal v roce 1995 územní plán města Prostějova zpracovaný Urbanistickým střediskem Brno (Ing. arch. Navrátil). Městskou památkovou zónu řeší územní plán zóny části města Prostějova zpracovaný Ing. arch . Zajícem v roce 1994, na který naváže v letošním roce nový regulační plán centra města.

V období po válce se architektonická činnost soustředila do nově založených projekčních organizací – Stavoprojektů se snahou navázat na tradice prostějovské moderní architektury. V letech 1948 – 2000 vznikla celá řada více či méně kvalitních realizací, z nichž nejznámější jsou tyto:

Některé stavební realizace znamenaly necitlivé zásahy do organismu města, jako např. rozsáhlá asanace historické zástavby v centru města (tzv. židovské uličky) a na jejím místě vybudování objektů svým objemem a měřítkem nevhodných do historického prostředí (např. Prior, bývalá budova KSČ, atd.). Také některé stavby dopravní svým kompromisním a nekoncepčním řešením znesnadňují řešení současných problémů v dopravě na území města (těsné přimknutí rychlostní komunikace k městské zástavbě znamená obtížné a finančně nákladné řešení vnějšího okruhu města v jeho jihovýchodní části, dále kompromisní realizace autobusového nádraží, apod.).

Město v současné době řeší problémy, které se staly fenomény dnešní doby, jako doprava ve městě (vnitřní a vnější okruh města, statická doprava, cyklistická doprava), budování průmyslových zón a velkoplošných nákupních center, regenerace panelových sídlišť, využití stávajících průmyslových areálů na území města, nová bytová výstavba, řešení romské otázky apod.

Důležitými úkoly v oblasti obnovy památek je naléhavá potřeba rekonstrukce a využití prostějovského zámku, řešení dostavby historického jádra v prostoru židovských uliček, dotvoření parteru v centru města apod.

 

budova nového nádraží od architekta Jaroslava Otruby z let 1947-1951;

 

     

nové lázně na Floriánském náměstí z roku 1962 (Stavoprojekt Prostějov – ateliér Ing. arch . Vladimíra Vychodila);

lidová hvězdárna v Kolářových sadech z let 1955 – 1962;

 

kino Metro z roku 1970 od brněnského architekta Zdeňka Michala;

 

obchodní dům Prior z roku 1973;

 

budova pro OV KSČ ve Školní ulici z let 1973- 1975;

 

  

budovy nových základních škol z let 1969 – 1988 ( ZŠ na Sídlišti Svobody, v  ulici Studentské, na Brněnské ulici, v ulici Eduarda Valenty a v Melantrichově ulici);

smuteční síň z roku 1977 od Ing. arch. Blahoslava Adamíka;

budova České státní pojišťovny na Kostelecké ulici z let 1977 – 1980 od Ing. arch. Petra Braunera;

 

přístavba České spořitelny na Žižkově nám. z roku 1997 od Ing. arch. Němce;

 

budova Investiční a poštovní banky a Finančního úřadu, ulice Lutínova, Ing. arch. Ladislav Langer;

 

autobusové nádraží z roku 1999, Janáčkova ulice;

 

     

rekonstrukce Národního domu, SURPMO Olomouc, SURPMO Brno – arch. Němec, manželé Trizuljakovi;

 

polyfunkční komerční objekt “Atrium” z r. 2000– Ing.arch. František Fröml,

 

kulturní a společenské centrum na Komenského ulici.

 

obytný dům s fotoateliérem na nám. E. Husserla z roku 1937;

 

obytný dům s malými byty na Janáčkově ulici z roku 1940.

 

Dokument vložil: Mgr. Jana Gáborová, dokument schválil: Jana Gáborová
založeno: 04.04.2012 15:44:16 , naposledy aktualizováno: 04.04.2012 15:44
Kontakt na správce webu:
Pátek 1.8.2014 13:50