110. výročí narození filozofa a esejisty Josefa Šafaříka
Připomínáme si Josefa Šafaříka, který je pokládán za jedinečného filozofa Patočkovy generace.
Narodil se v Prostějově 11. února 1907, ale celým svým životem a prací byl spjatý s Brnem. Zde studoval na reálce a na VUT obor stavebnictví. Jako samouk se věnoval filozofii.
„Zajímaly ho otázky týkající se postavení moderního člověka ve společnosti, mechanismy moci i otázky křesťanství. Svoje názory a postoje vyjádřil v esejistických knihách. Jedinečným esejem je práce Sedm listů Melinovi. Tato kniha byla krátce po vydání v roce 1948 stažena z prodeje. Vyšla v roce 1993 v brněnském nakladatelství Atlantis,“ zmínila historička Hana Bartková. Šafařík mohl publikovat až v šedesátých letech, kdy vyšly eseje O rubatu čili vyznání, Člověk ve věku stroje. V době normalizace vycházely jeho práce jen v samizdatech. Po roce 1989 vyšly Noční můra, Mefistův monolog, Cestou k poslednímu, Hrady skutečné a povětrné.
„Jeho knihy vznikaly v brněnském tusculu, stranou od vědeckých a kulturních center, v bytě v Grohově ulici nedaleko Filozofické fakulty. Zde přemýšlel, zde se konala jakási filozofická sympozia, zde jej navštěvovali Václav Havel, Jiří Kuběna, Pavel Švanda a Josef Topol. Právě pro ně se stal duchovním a morálním zasvětitelem. Jeho přítelem byl také prostějovský rodák, publicista, spisovatel, překladatel a profesor Divadelní fakulty JAMU v Brně Antonín Přidal, který 7. února letošního roku zemřel,“ doplnila Bartková. Josef Šafařík byl oficiálně uznán až po roce 1989. V roce 1991 mu byl udělen čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně a Řád T. G. Masaryka III. stupně.
Foto: Hana Bartková
