Úvodní strana > Aktuality archiv > Před čtyřiceti lety zemřel spisovatel, novinář a prostějovský rodák Edvard Valenta

Před čtyřiceti lety zemřel spisovatel, novinář a prostějovský rodák Edvard Valenta

Valenta E

Jeho životní osudy tak trochu symbolizovala poslední věta z románu Jdi za zeleným světlem: „Uviděl smrt a usmál se.“

21. srpna 1978  uplynulo deset let od sovětské okupace. Je doba normalizace. V Praze umírá vynikající spisovatel, mistr psychologické prózy, novinář a prostějovský rodák Edvard Valenta. Umírá jako starý, nemocný muž poznamenaný vězením, hluchotou a jako zakázaný autor.

Edvard Valenta se narodil 22. ledna 1901v Prostějově v domě U Tří zajíců ( Pernštýnské náměstí 5). Otec Antonín Valenta byl zubním lékařem. Matka Marie pocházela z významné měšťanské a podnikatelské rodiny Chmelařových. Rodiče brzy zemřeli na tuberkulózu. Byl vychováván v rodině strýce Františka Kováříka, majitele prostějovské továrny na hospodářské stroje. Kováříkovi mu poskytli dobré materiální zázemí i vzdělání, ale vládla zde přísnost a nedostatek citu. Právě proto si nejvíce oblíbil tetinu sestru Ludmilu, kterou doslova miloval a často ji navštěvoval.

Po maturitě na prostějovské reálce v roce 1918 nastoupil na studia strojního inženýrství na brněnské technice. Po dvou letech však studií zanechal.  Působil v redakci Lidových novin v Brně a v Praze, zpočátku jako stenograf, později jako redaktor a reportér. Po roce 1945 se pracoval v redakci Svobodných novin a Dneška. Po únoru 1948 musel redakci opustit. Právě prostřednictvím žurnalistiky se dostal k literatuře. Populárními se staly literárně zpracované příběhy polárníka, lovce a dobrodruha Jan Welzla (spoluautor Bedřich Golombek). Vyšly například v knihách Třicet let na zlatém severu a Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě. Zážitky z cest zachytil v podobě cestopisných reportáží a fejetonů v knihách Lidé, které jsem potkal cestou, Světem pro nic za nic a Nejkrásnější země.

Za okupace zpracoval a vydal román o českém cestovateli Emilu Holubovi Druhé housle. V roce 1946 vyšly jeho drobné psychologické prózy Kouty srdce a světa. Na rodné Prostějovsko konce 19. století zasadil román Kvas. Tradici socialisticko - realistické prózy narušil románem Jdi za zeleným světlem (1956). Příběh nehrdinského hrdiny – intelektuála, spisovatele a profesora Karla Šimona na pozadí okupace nastolil řadu otázek o smyslu lidské existence, vnitřní svobodě, odpovědnosti, toleranci a odporu proti násilí. Z dalších Valentových děl můžeme uvést například psychologickou novelu Trám a detektivku Dlouhán v okně a vzpomínkovou prózu Život samé psaní. Po roce 1989 vyšly knihy Žil jsem s miliardářem (1990) a Žít ještě jednou (2000).  Za normalizace mohly Valentovy knihy vycházet jen v samizdatových edicích a v exilových nakladatelstvích.

Literární věda je tomuto vynikajícímu mistru pera hodně dlužna. Neexistuje monografie ani sebrané spisy. První impulzy k hodnocení dala prostějovská konference Edvard Valenta (1901–1978) pořádaná muzeem na podzim roku 1991. Připomenout můžeme také dokumentární film Život samé psaní amatérských prostějovských filmařů z roku 2009 (Vojtěch Pospíšil, Jakub Vejmola, Miroslav Ondra).

V Prostějově nám osobnost Edvarda Valenty připomíná místo posledního odpočinku na prostějovském hřbitově, název ulice a základní školy, pamětní deska od sochaře Bohumila Teplého na budově městské knihovny a několik dopisů a dokumentů v Muzeu a galerii v Prostějově.


Zdroj a foto: historička Hana Bartková

E. Valenta

Valenta E

Valenta E

 
E  Valenta

E Valenta

 
 
Vytvořeno 21.8.2018 7:20:55 - aktualizováno 21.8.2018 7:32:27 | přečteno 721x | Anna Kajlíková
load