Před sto šedesáti lety se narodil Jan Spáčil – Žeranovský
Novinář, hanácký spisovatel, humorista, překladatel a žešovský rodák.
Jan Spáčil -Žeranovský (1857–1905) působil v redakcích různých listů ve Vídni a v Praze (např. Divadelní list, Čech, Hlas, Ratibor). Vydával v nich svoje básně, úvahy, fejetony, črty a reportáže. Jeho příspěvky můžeme najít také ve Světozoru, Zlaté Praze, Koledě, Prostějovských novinách a Hlasech z Hané. Jeho jediná básnická sbírka Výše a propasti vyšla až posmrtně v roce 1909. Svým obsahem a formou se přihlásila k Jaroslavu Vrchlickému.
„Za jeho života vyšla knížka črt a básní v hanáčtině Samó tihó. Věnoval ji vlastenci a majiteli hostince Pod žudrem v Mlýnské ulici v Prostějově Štěpánu Kožušníčkovi. Právě zde se scházel v diskusích tzv. hanáckého parlamentu se svými vrstevníky – řemeslníky, měšťany i literáty Otakarem Bystřinou a Karlem Zgodou Křenem. V črtě České Prostijov napsal: Vápenico, jož be člověk ani nepoznal. Menoje se včel Sadová třida a je skoro nová. A tož sem se jako obrátil v tó strano ke Kostelecké holece okolo třech kohótu, třech zajecu, zámeckém renkem na vale. Ja po tech valech néni jož ani zminke. Včel só srovnany se zemňó a to misto je vesázeny stromama… ,“ uvedla historička Hana Bartková.
Foto: MMPv
