Prostějov

Narodil se 28. ledna 1891 v Prostějově. V roce 1910 maturoval na prostějovském gymnáziu. Jeho spolužákem a přítelem byl V. K. Škrach. Po maturitě a jednoročním kurzu při Státním učitelském ústavu v Brně učil na školách ve Výšovicích, Prostějově a Kostelci na Hané. V letech 1. světové války byl na frontě, takže vysokoškolská studia absolvoval až v roce 1921 (obor čeština a filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze). Velký vliv na něj měl profesor Otakar Kádner.

Krátce pracoval jako osobní knihovník u prezidenta T. G. Masaryka. Tuto pozici mu pomohl zajistit právě V. K. Škrach. V letech 1922–1924 byl referentem na ministerstvu školství. Studoval v Německu a hlavně ve Švýcarsku. V roce 1925 úspěšně obhájil habilitační práci na téma Problém kázně a získal hodnost docenta.

 V roce 1926 pobýval v USA. Studoval zde pedagogiku, psychologii a sociologii na Mezinárodním ústavě Teachers College Kolumbijské univerzity v New Yorku u profesorů Bertranda Russella, Edwarda Thorndika  a Johna Deweye. Všímal si také amerického školství. Výsledkem studia a bádání byla publikace Základy americké výchovy.

Učil na učitelských ústavech v Brně a v Praze. V roce 1936 byl povolán jako profesor na Bratislavy, kde přednášel na Komenského univerzitě. V roce 1938 se vrátil do Brna a působil na tamní Filozofické fakultě.

Byl významným sokolským činitelem a předsedou České obce sokolské, přednášel v akademické YMCA, organizoval mezinárodní sjezdy pro výzkum dítěte. Byl místopředsedou hnutí Nových škol v Československu a zakladatelem Volného pedagogického sdružení.

Byl také publikačně činný.  Řadu odborných příspěvků a statí uveřejnil  v časopisech Psychologie, Komenský, Nové školy a Pedagogický věstník Z monografických prací můžeme uvést publikace Myšlenkové dílo Lindnerovo (1924), Občanská nauka a výchova (1928), Komenského Praxis pietas (1931), Středoškolský student a jeho svět (1939), Pedagogická encyklopedie (s Otokarem Chlupem a Josefem Kubálkem), Filozofie národní výchovy (1940, 2005)

Od začátku protektorátu stál v čele protifašistického odboje jako člen Obrany národa a Obce sokolské v odboji. Gestapo jej zatklo tři dny po uzavření vysokých škol – 20. listopadu 1939. Byl vězněn v Brně na Špilberku a v Kounicových kolejích. V lednu 1940 byl převezen do vězení ve Vratislavi a v roce 1941 do Diez an der Lahn a Berlína – Alt Moabitu. 9. června 1942 byl odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 27. října 1942 v Berlíně-Plötzensee. Kněz, který ho doprovázel na cestě k popravišti uvedl, že nepoznal tak statečného a se smrtí vyrovnaného člověka.

V Prostějově nám památku profesora PhDr. Jana Uhra připomíná název ulice a jméno na pamětní desce ve vestibulu gymnázia Jiřího Wolkera.

Historik, komeniolog a bývalý ředitel Muzea J. A. Komenského v Přerově František Hýbl uvedl: „ I dnes je pro nás stále platný odkaz Uhrova díla, především jeho důraz na národní výchovu v duchu tradice české pedagogiky (zvláště pak na dílo Jana Amose Komenského) a důraz na vyzvedávání filozofického zdůvodnění cílů výchovy.“

Zdroj a foto: historička  Hana Bartková