Připomínáme si 110 let od narození rodáka, odbojáře a spisovatele generálporučíka Viléma Sachera
Pro nesouhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy byl vyloučen z komunistické strany a zbaven práce.
Vilém Sacher (1907–1987) - absolvent prostějovské reálky vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích a Vysokou válečnou školu v Praze. Okupace ho zastihla v hodnosti kapitána generálního štábu. S okupací se nesmířil a vstoupil do odbojové organizace Obrana národa. V roce 1940 odešel přes Slovensko a Maďarsko do emigrace.
„Zpočátku působil ve Francii, kde se zapojil do bojů proti německé armádě. Po porážce Francie odešel do Velké Británie, kde byl jmenován přednostou oddělení štábu 1. československé brigády a pracoval na ministerstvu národní obrany československé exilové vlády. V roce 1942 byl pověřen založit v Sovětském svazu 2. paradesantní brigádu. Po vážné automobilové nehodě byl z výcviku vyřazen a převzal velení dělostřelectva 3. československé brigády. S ní se účastnil bojů karpatsko-dukelské operace a bojů na Moravě. Po 2. světové válce působil v různých velitelských funkcích u dělostřeleckých divizí. V roce 1951 byl v souvislosti s čistkami v armádě propuštěn do zálohy. Byl mu zakázán pobyt v Praze," uvedla historička Hana Bartková. Sacher po té vykonával různé dělnické profese v průmyslu a v pohostinství (Skalice u České Lípy, Liberec, Cheb, Mariánské Lázně). Pro nesouhlas s okupací vojsk Varšavské smlouvy byl v roce 1970 vyloučen z komunistické strany a zbaven práce v pohostinství. Za podpis Charty 77 byl degradován na vojína. Byly mu odňaty všechny řády a vyznamenání. 15. 1. 1990 byl prezidentem Václavem Havlem plně rehabilitován.
„Václav Havel mu vzdal poctu u hrobu při návštěvě Prostějova 28. 5. 1990. Vilém Sacher je autorem řady životopisných románů. Na základě svých deníků v nich zachytil vlastní válečné zážitky. Patří mezi ně romány Pod rozstříleným praporem, Na počátku stála smrt, Krvavé velikonoce, Ve stínu popraviště a Válka skončila na Hané. Ráno 9. května 1945 byl se svou baterií před Prostějovem. Napsal o tom v knize Válka skončila na Hané toto: „Před sebou mám rodné město. Srdce mánesovské a bezručovské Hané. Prostějov s typickou radnicí, místní zvláštností. Věže kostelů Cyrila a Metoděje, chrámu Povýšení sv. Kříže. Město se synagogou a židovskými uličkami a také s línou řekou Hloučelou, která si čas od času zadovádí. Prostějov skutečný a válečnými léty vysněný. Město staré, nudné i živé. Město sebevědomé," uzavřela Bartková.
Foto a zdroj: Hana Bartková
