Prostějov

Pocházel z vlastenecky orientované rodiny. Otec Josef Škrach byl advokát, matka Marie učitelka a kulturní činitelka. Křestní jméno Vasil mu dala babička – rusofilka, příjmení Kaprálek bylo rodné příjmení manželky Emy. Po maturitě na prostějovském gymnáziu studoval v letech 1910–1914 na FF UK v Praze klasickou filologii a filozofii.

„V době studií byl činný ve studentské organizaci České strany pokrokové. Řídil její Studentskou revui a také do ní přispíval. Byl také členem výboru sociologické sekce Svazu českého studentstva. Navštěvoval přednášky T. G. Masaryka a v roce 1911 se s ním osobně seznámil. Začal docházet i do jeho rodiny a studoval v jeho knihovně,“ uvedla historička Hana Bartková.  Následovala léta vojenské válečné služby a od září 1919 se stal osobním tajemníkem prezidenta T. G. Masaryka, od roku 1924 také jeho literárním tajemníkem (archivářem). Podílel se na studiu a vydávání Masarykova díla. Byl redaktorem Masarykova sborníku, podílel se na redakci Masarykových spisů včetně výborů a populárních edic (např. Politické myšlenky, Výtahy z děl Masarykových, Vybrané eseje). Je autorem odborných prací, jako Masaryk a pozitivismus, Masarykova myšlenka humanity, Poměr etiky a sociologie u Františka Krejčího, učebnice Psychologie a sociologie pro střední školy. Překládal beletrii i odborné publikace (např. G. Berkeley, R. Thákur, E. Ludwig). Některé práce překládali společně s manželkou publicistkou a překladatelkou Emou Škrachovou. Byl členem redakce filozofické revue Česká mysl. Podílel se na projektu Masarykova slovníku naučného. Byl spoluzakladatelem Masarykovy sociologické společnost. Působil v Masarykově lidovýchovném ústavu a Jednotě filozofické. Účastnil se také proslulých setkání pátečníků.

„Jeho názory a bádání ovlivnil nejen T. G. Masaryk, ale také František Krejčí a Emanuel Rádl. V oblasti sociologie kladl důraz na prakticky fundovaný obor, který se nebude zříkat hodnocení společenských jevů. Stanovisko skupiny českých filozofů kolem časopisu Česká mysl tlumočil pod názvem Náš filozofický program na VIII. Mezinárodní filozofické konferenci konané 2.–7. 9. 1934 v Praze,“ doplnila informace Bartková.  Po smrti T. G. Masaryka pracoval jako vrchní rada na ministerstvu zahraničních věcí. Od druhé poloviny třicátých let se zapojil do protifašistického odboje. Spolupracoval s Politickým ústředím a byl členem petičního výboru Věrni zůstaneme.

„V červnu 1940 byl gestapem zatčen a vězněn na Pankráci, v Terezíně a v Mnichově. O dva roky později ho berlínský soud odsoudil k trestu smrti. 28. května 1943 byl popraven v Berlíně-Plőtzensee,“ dodala historička. Zajímavé vzpomínky na tuto osobnost zanechal prostějovský středoškolský učitel a kulturní publicista Waldemar Ethen (vl. jménem Štěpán Kožušníček). Některé příspěvky Škrach publikoval ve 30. letech také Kulturních zprávách vydávaných Josefem Glivickým. V Prostějově vyšel ve dvou vydáních (1935, 1948, ilustrace Karel Svolinský) bibliofilský tisk V. K. Škracha Cesta k Masarykovi. Památku V. K. Škracha v Prostějově připomíná název ulice.

Zdroj: Hana Bartková