Prostějov

Před šedesáti lety – 12. května 1956 – zemřel v Prostějově hudební skladatel, dirigent a pedagog Vladimír Ambros (1890–1956).

„Pocházel z hudební rodiny. Jeho otec Ezechiel Ambros byl zakladatelem zdejší hudební školy a až do své smrti řídil pěvecké sbory Orlice a Vlastimila. V osmi letech se syn Vladimír začal učit hrát na housle, později i na klavír. Hudbě se věnovali i jeho dva bratři Emanuel a Jan,“ uvedla historička Hana Bartková a doplnila, že Vladimír Ambros byl v letech 1907–1910 žákem Leoše Janáčka na varhanické škole v Brně. V roce 1911 odešel do Frankfurtu na Mohanem, kde mu František Neumann zprostředkoval místo korepetitora v tamním divadle. Rovněž zde pokračoval v dalším vzdělání na konzervatoři. Seznámil se zde se svou budoucí manželkou, Angličankou Mabel France Speakmanovou.

„První světovou válku prožil v Anglii, kde působil jako korepetitor v londýnském Covent Gardenu a jako dirigent soukromé opery Carl Rossa. Do Prostějova se vrátil v roce 1921. Začal učit na hudební škole. Dále byl sbormistrem pěveckých spolků Orlice a Vlastimily a dirigentem Orchestrálního sdružení. V letech 1927–1938 zastával funkci ředitele hudební školy v Břeclavi. Nadále však udržoval kontakty s Prostějovem, kde řídil Orchestrální sdružení,“ přidala informace Bartková. Vladimír Ambros pořádal koncerty a zájezdy a za pomocí Františka Neumanna a Břetislava Bakaly byly některé jeho skladby provedeny v brněnském Národním divadle a rozhlase. Po návratu do Prostějova se věnoval především kompozici a dirigování Orchestrálního sdružení. Jeho díla byla uváděna v Praze, Brně a Olomouci.

„Byl nadaným hudebníkem, noblesním a elegantním mužem i skvělým diskutérem a společníkem. Dokladem toho byla jeho účast na debatách kulturních osobností města ve Škrobalově salonu v domě v ulici Hanačka. Vážili si jej muzikologové Břetislav Bakala, Vladimír Helfert, Vladimír Gregor, Jan Racek a další,“ doplnila Bartková. Jeho dílo zahrnuje 135 děl nejrůznějších kompozičních odvětví. Patří mezi ně například klavírní skladby (Pozdrav z hor, Hukvaldské hvězdy osiřely) a orchestrální a symfonická díla (trilogie Beskydy, Symfonie přírody, Rolnická suita, kantáta Veliký návrat, symfonická báseň Balada o nenarozeném dítěti, Labutinka, cyklus písní na slova Vítězslava Nezvala Sbohem a šáteček, Symfonieta pro malý orchestr a klavír).

Památku Vladimíra Ambrose v našem městě připomíná název základní umělecké školy, ulice, pamětní deska na domě v Rejskově ulici č. 25, zachovaná korespondence v Muzeu a galerii v Prostějově a místo posledního odpočinku na prostějovském hřbitově. Jeho přínos ocenil v rozsáhlé monografii Vladimír Gregor. Označil jej plným právem za spolutvůrce české hudby 20. století.

Zdroj: H. Bartková