Úvodní strana > Aktuality archiv > Připomínáme si sto let od narození literárního kritika a překladatele Sergeje Machonina

Připomínáme si sto let od narození literárního kritika a překladatele Sergeje Machonina

Sergej Machonin

29. prosince uplyne sto let od narození teatrologa, literárního a divadelního kritika  Sergeje Machonina. Rodák z Moskvy prožil svoje dětství a mládí v Prostějově. Zde v roce 1938 maturoval na reálce.

V letech 1945–1951 studoval na FF UK v Praze srovnávací literatury. Byl filmovým a divadelním dramaturgem, scénáristou.

Především se však věnoval v 50. a 60. letech divadelní kritice jako redaktor Literárních novin. Přispíval rovněž do Mladé fronty, Světové literatury, Plamene, Divadelních novin a dalších časopisů. Byl také vynikajícím překladatelem z ruštiny, francouzštiny a němčiny. Z ruštiny například překládal dramata A. N. Arbuzova, M. Bulgakova, N. F. Pogodina a V. V. Višněvského. Mnohé hry pro česká jeviště upravil a opatřil doslovy. Machonin prošel dráhou od komunisty přes reformní socialismus, rozchod s komunistickou ideologií, dráhou disidenta a signatáře Charty 77.

V době normalizace publikoval pod cizími jmény. Jeho dílo charakterizuje přesnost a věcný rozbor textu, pohled na dílo v souvislostech a jazyková vytříbenost. Byl také významnou autoritou pro tehdejší mladé a začínají autory. Vážil si ho například spisovatel Jáchym Topol.

Sergej Machonin se rád vracel do Prostějova. Jeho životní a profesní příběh najdeme zpracovaný ve vzpomínkové knize Příběh se závorkami (Alternativy). Defiluje v ní meziválečný Prostějov – Dolní ulice, Petrská ulice, vila Hanačka č. 2, kulturní salón Škrobalových či osobnosti umělců, vědců, například Josefa Glivického, Karla Vaci, Antonína Kameníka, Arneho Nováka, Hany Wichterlové. Poznáváme zde Machoninův umělecký a myšlenkový svět, jeho cestu k literatuře a umění. Je to zkrátka jedinečná výpověď o době, kultuře a literatuře.

V roce 1937 navštívil Francii a k této cestě se vrátil v knize Příběh se závorkami: „ Zvláštní věc: vrátil jsem se z Francie s vědomím, že si naše republika a naše město vůbec nezadá s ostatním světem, jak se prezentoval na výstavě a jak jsem se s ním potkával cestou. A zjistil jsem, že se najednou s novým potěšením dívám na náš park s bludným balvanem z růžové finské žuly doby ledové, na čapatý zámek s králem Ječmínkem a na celé město plné energie, vybíhající dravě do zelené hanácké roviny. Věděl jsem, že bych neměnil s žádnou Francií ani s žádnou Paříží a že pro mne život jinde než doma není žádná alternativa. Ale nevěděl jsem, že uteče maličko víc než jedno desetiletí a pro statisíce lidí v Československu vyvstane ta alternativa jako zoufalé řešení života.“

Sergej Machonin zemřel 24. 11. 1995 v Praze. V roce 1996 mu byla udělena za celoživotní překladatelské dílo Cena Toma Stopparda a Cena Josefa Jungmanna in memoriam.

Hana Bartková


Vytvořeno 27.12.2018 10:26:19 | přečteno 511x | Mgr. Jana Gáborová
load