Úvodní strana > Aktuality archiv > Připomínáme si sto let od narození malířky, grafičky a pedagožky Alžběty Zelené

Připomínáme si sto let od narození malířky, grafičky a pedagožky Alžběty Zelené

Alžběta Zelená

Byla to pozoruhodná umělkyně, žena nelehkých osudů, ale také žena, pro niž malování představovalo celý její život.


Narodila se 19. února 1919 v Prostějově v rodině drobných židovských živnostníků Salomona Kleinera a Anny Kleinerové rozené Spitzerové. Rodiče vlastnili malý obchod s látkami a krejčovskou přípravou na rohu Školní ulice a Pernštýnského náměstí. Malovala už od dětství stejně jako její starší sestra Markéta (figurální a portrétní malířka Margith Kleinerová-Eisenberg).

Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu pracovala jako zahraniční korespondentka v kanceláři starosty města Prostějova Oldřicha Johna. V říjnu 1938 byla s ohledem na židovský původ z kanceláře propuštěna. Rozhodla se odjet před blížícím se fašistickým nebezpečím do zahraničí. Získala vízum k pobytu ve Velké Británii, kam odjela 13. 5. 1939. Válku prožila v Bristolu. Zde vystudovala uměleckou školu Royal West of  England College of Art. Absolvovala ji v září 1943 s výborným prospěchem. Získala oprávnění vyučovat estetickou výchovu ve všech stupních anglických škol. Stala se členkou Royal Birmingham Art-Society. Učila na dívčí škole v Dudley u Birminghamu. Přihlásila se na londýnskou Royal Academy of Art a byla přijata. Nakonec sem nenastoupila.

V Anglii se seznámila s prostějovským rodákem a leteckým mechanikem u RAF Josefem Zeleným. Za něj se provdala a narodil se jim syn Ilja. 13. 5. 1946 se rodina vrátila do Prostějova. V Prostějově ale už neměla příbuzné a přátele. Rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Sestra Markéta sice přežila Terezín, ale odcestovala v roce 1947 do Ameriky. Manžel byl invalidním důchodcem  a aby uživila rodinu se třemi syny, musela začít pracovat. Šila šaty, barvila látky, pracovala jako grafička v Agrostroji a Oděvním průmyslu.  Diplom z Anglie jí byl uznán až v roce 1964. Musela si však doplnit vzdělání na Pedagogickém institutu v Olomouci. Teprve potom mohla učit výtvarnou výchovu, ale jen na 2. stupni základních škol.  Učila na dívčí odborné škole při zemědělském učilišti a na ZDŠ  v Přemyslovicích.

V každé volné chvíli stále malovala. Svůj čas dělila mezi péči o rodinu, zaměstnání a umění. Její ateliéry v  Jihoslovanské ulici (po akademickém sochaři Janu Třískovi) a později na Újezdě 9a byly zajímavými tvůrčími místy. V její tvorbě najdeme průmyslové městské motivy, květiny, stylizovaná zátiší, figurální a portrétní náměty, akty a hanácký folklór. Najdeme zde i řadu prostějovských námětů, např. olejomalbu Cikorka, portrét hudebního skladatele Vladimíra Ambrose a kresby Národního domu a žudru. Barvy její palety se postupně vyjasňovaly od šedivých ponurých motivů z Anglie či Ostravska po zátiší a motivy plné barev. Malovala také vitráže a pamětní listy. Podílela se na výzdobě obřadních síní. Umělecky ji ovlivnili Jan Bauch, Jan Zrzavý, Paul Cézanne a Marc Chagall. Svoje dílo vystavovala samostatně v Prostějově v letech 1948, 1949, 1951, 1955, 1957, 1968, 1970, 1977, 1979, 1989, 1994 a naposledy v roce 2002 v Muzeu Prostějovska. V roce 2000 vystavovala své obrazy také v Anglii – v Manchesteru a Leedsu. Výstavy připravil historik umění a obdivovatel její tvorby John Keith. Její díla se dnes nacházejí v soukromých sbírkách, ve vlastnictví rodiny, dále v Muzeu a galerii v Prostějově a v městské obrazové sbírce.

„V tom, co maluji, musím vždy něco cítit a musím mít klid a pohodu. Stále hledám sama sebe, stále experimentuji, každý přístup k obrazu pro mě stále znamená velké dobrodružství,“  řekla o smyslu své tvorby malířka.

 Alžběta Zelená zemřela 23. srpna 2004 v Prostějově. Je pohřbena v rodinném hrobě na židovském hřbitově.

Hana Bartková


Vytvořeno 19.2.2019 7:26:11 | přečteno 232x | Mgr. Jana Gáborová
load