Připomínáme si sto let od narození sbormistra, dirigenta a ochránce přírody Otakara Hanzelky
Úspěšně řídil přes pět set koncertů, komponoval vlastní skladby a byl zakládajícím členem Unie českých pěveckých sborů.
V roce 1939, tedy v době studia na gymnáziu, se stal členem mužského pěveckého sboru Orlice. Na hudební škole studoval hudbu a zpěv a absolvoval roční kurz na Lidové konzervatoři v Olomouci.
V letech 1953–1963 byl dirigentem kulturního sboru v Prostějově. V letech 1969–2000 byl členem Jihomoravského obvodního výboru Unie českých pěveckých sborů. Od roku 1972 byl sbormistrem Orlice a druhým dirigentem Vlastimily. Dirigentskou taktovku převzal po Karlu Hejduškovi.
Přispíval také do kulturních rubrik regionálního tisku, například do čtvrtletníku Štafeta a Stráže lidu. Uveřejnil zde medailóny dirigentů Orlice Aloise Grumlíka a Karla Hejduška, hudebního skladatele a varhaníka Josefa Nešvery a hudebníka, pěvce a sběratele písní Josefa Vaci. Psal také o činnosti Orlice a Pěveckého sdružení moravských učitelů.
Za svoji dlouholetou práci v oblasti hudby dostal řadu ocenění (Cena Karla Hradila, 1993, Zlatý odznak Unie českých pěveckých sborů s granáty, 1999, Cena Ferdinanda Vacha, 2001). V roce 2011 mu byla udělena Cena města Prostějova in memoriam za celoživotní sbormistrovskou a pěveckou činnost a za organizování pěveckých soutěží.
Druhou jeho velkou láskou byla příroda. Už od dob studií se zajímal o přírodu, především o ptactvo. Na začátku 2. světové války se stal členem Přírodovědeckého klubu v Prostějově. Bylo to za předsedy Josefa Blekty. Otakar Hanzelka se stal zpravodajem ochrany přírody a společně se členy klubu se staral o přírodní rezervace.
Tomuto koníčku se věnoval i po zániku klubu. Koncem padesátých let se stal členem nezávislého sdružení ochránců přírody TIS. Tato organizace však byla v době normalizace rozpuštěna.
11. září 1979 byl však s dalšími členy zaniklého TISU u zrodu nové organizace – Českého svazu ochránců přírody. Zpočátku rozvíjel aktivity v oblasti pořádání přednášek a zájezdů. Potom zastával funkci hospodáře prostějovské organizace. Současně také sledoval celkový vývoj svazu a zaměření jeho odborných programů.
Pro prostějovské ochránce přírody byl skutečným vzorem. Oceňovali jeho precizní způsob práce a milé a kamarádské jednání. Obdivovali také šíři jeho zájmů a schopností. Za dlouholetou práci pro Český svaz ochránců přírody obdržel v roce 1999 v prostorách Senátu Parlamentu ČR nejvyšší svazové ocenění „Příroda děkuje“.
Otakar Hanzelka zemřel 2. září 2003 ve svých dvaaosmdesáti letech v Prostějově. Na jeho práci v oblasti hudby a ochrany přírody dodnes s úctou vzpomíná řada Prostějovanů a členů Orlice.
Zdroj a foto: Hana Bartková
Hanzelka O.
O Hanzelka foto
