Úvodní strana > Aktuality archiv > Prostějovské stopy Hanuše Jelínka

Prostějovské stopy Hanuše Jelínka

Hanuš Jelínek

Dnes si připomínáme 140. výročí od narození spisovatele a překladatele Hanuše Jelínka.  Svými životními osudy je spjatý také s Prostějovem.

Rodák z Příbrami ( *3. 9. 1878) absolvoval v roce 1900 na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity obor česká, francouzská a německá literatura. Působil jako středoškolský profesor francouzštiny na žižkovské reálce  a od roku 1901 na obchodní akademii v Resslově ulici. Krátce studoval i přednášel na pařížské Sorbonně.

Po 1. světové válce působil v diplomacii. Jako člen zahraniční komise se v roce 1919 účastnil mírové konference v Paříži. Působil jako odborný rada na ministerstvu zahraničí a vládní zástupce v Ženevě a v Paříži.

Do naší literární historie se zapsal jako básník, esejista, divadelní kritik a překladatel. Byl vynikajícím frankofilem, propagátorem francouzské kultury a česko-francouzských vztahů.  Jeho nejvýznamnějším překladem jsou Zpěvy sladké Francie. Jedná se o překlady lidových písní a poezie z 15. – 18. století. Z dalších překladů můžeme uvést Baudelairovy Malé básně v próze, Stendhalovu Kartouzu parmskou, Barbussův Oheň a výbor Ze současné poezie francouzské od symbolismu k dadaismu. Do francouzštiny přeložil třísvazkové Dějiny českého písemnictví. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Lumír a předsedou literárního odboru Umělecké besedy. Jeho manželkou byla dcera Aloise Jiráska, malířka Božena Jirásková-Jelínková (1880–1951).

Maminka Ema rozená Kaiserová byla dcerou prostějovského řídícího učitele, vlastence a hudebníka Jana Kaisera (1822–1884). V letech 1881–1882 také Hanuš u svého dědečka společně s maminkou a sestrou Růženou pobýval. Strýc Karel Kaiser (maminčin bratr) byl ředitelem palírny U Zeleného stromu. „Strýc Karel byl silný, velký muž, energického vystoupení, ale přitom velmi dobrosrdečný a upřímný,“ napsal o něm Hanuš Jelínek ve vzpomínkové knize Zahučaly lesy.  Připomněl také jejich vášnivé politické polemiky. Strýc byl totiž stoupencem F. L. Riegera a Jelínek zase mladočech.

Další vzpomínky Hanuše Jelínka jsou věnovány známým prostějovským národním a kulturním činitelům – tetince Josefíně Chmelařové (nevlastní sestře maminky), strýci Eduardu Chmelařovi a jejich dětem (Olga, Ivan, Marie). Mezi příbuzné Hanuše Jelínka patřila také rodina Vojáčkových (Vincencie Vojáčková byla sestrou Hanušovy babičky) či sestřenice Karla Kaiserová provdaná Pittichová. Zajímavou osobností byl strýc František Šlerka (manžel maminčiny sestry Žofie). Rodák z Poličky působil v letech 1871–1872 jako profesor francouzštiny na prostějovské reálce. Řadu let byl profesorem na Učitelském ústavu v Příbrami.  Hanuš Jelínek jej představil jako cestovatele, malíře i milovníka přírody a zahradnictví.

Zhoršující se zdravotní stav (při operaci krku přišel o hlasivky) ho v roce 1931 vedl k odchodu do důchodu. V průběhu válečných let téměř oslepl. Značnou část svých pamětí už musel diktovat. Kniha Zahučaly lesy vyšla v roce 1947 u nakladatele Fr. Borového a obsahuje cenná svědectví o řadě prostějovských osobností. Hanuš Jelínek zemřel 27. 4. 1944 v Praze a je pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Hana Bartková


Fotografie autora pochází z publikace Zahučaly lesy ( F. Borový, 1947) 

 


Vytvořeno 3.9.2018 7:09:42 | přečteno 349x | Mgr. Jana Gáborová
load