Prostějov

Sochu sv. Jana Nepomuckého nechal dle zachovaného nápisu s chronogramem vytvořit prostějovský měš­ťan Jiří František Prokeš roku 1731, ale jejího autora neznáme. Dříve, až do zbou­rání prostějovského Špalíčku na začátku sedmdesátých let 20. století, stávala mezi dvěma lipami před domem u Zlatého páva. Demoliční práce před stavbou Prioru poskytly vhodnou záminku k je­jí­mu odstranění – sochu i s podstavcem rozebrali a figuru postavili do kouta za opěrák farního kostela. Jed­notlivé části podnože a soklu chátraly opodál, v tak­zva­ném Římském dvoře na ploše gotického am­bitu bývalého augustiniánského kláštera. Ani po „Listopadu 1989“ k vrácení sochy na původní místo ne­došlo, protože její stanoviště mezitím zabralo pódium, vy­užívané jako tribuna politických stran. Mís­to toho ji roku 1990 nově nainstalovali na prostranství vedle kostela Milosrdných, kde dřív stával plechový symbol komunistického srpu a kladiva a portrétní galerie vzorných socialistických pracovníků. Už v té době se nepodařilo najít žádný z kvádrů, které tvo­ři­ly vysoký osmiboký postament, a sousoší tak stálo jen na nízkém stupni v úrovni okolního terénu.
Restaurátor Daniel Bartoš před navrácením sochy na původní místo znovu (v historicky krátké době ne­celého půlstoletí už podruhé) kompletně rozebral sestavu před kostelem Milosrdných a v ateliéru ji očis­til, konzervoval, dotmelil a drobně doplnil. Mezitím mu­sel být sestaven a vyzděn sokl, nově zhoto­ve­ný podle dokumentace z materiálu, který se svými vlastnostmi blíží originálnímu maletínskému pís­kov­ci (světlý hořický pís­kov­ec z lomu Podhorní Újezd). Po dokončení a osazení nové svatozáře s pěti šesti­cípými hvězdami z pozlacené mědi se po čtyřicetileté anabázi socha v autentické podobě konečně vrá­tí na staré stanoviště.
Marek Perůtka