Úvodní strana > Aktuality archiv > Restaurovaný Mariánský sloup

Restaurovaný Mariánský sloup

V rámci obnovy prostějovské památkové zóny byl v letošním roce restaurován Mariánský sloup. Dílo patří mezi nejvýznamnější a umělecky nejhodnotnější kamenné barokní práce v Prostějově. Restaurátorská akce navázala na rekonstrukci části náměstí T. G. Masaryka.  

„Morový“ sloup se sochou Panny Marie na náměstí T. G. Masaryka byl pořízen roku 1714 na náklady pros­tějovského měšťana, advokáta Karla Schellen­ber­ga. Stalo se tak poté, co město zasáhla mo­rová epidemie, během níž zahynulo na dvě stě padesát osob. Sloup měl vyjádřit vděčnost Prostějovanů za od­vrácení pohromy. Autor díla není znám; pravděpodobně se jednalo o sochaře z širšího okru­hu olo­mouckých tvůrců, soustředěných kolem dílny kameníka Václava Rendera. Sloup samotný i je­ho so­chař­ská výzdoba jsou zhotoveny z maletínského pískovce, tedy z téhož materiálu, z jakého je postave­na ce­lá barokní Olomouc.
Restaurátor René Tikal nejdříve zpevnil nejpoškozenější partie kamene (sochy andílků, převážnou část pod­­stav­ce a postranní pilíře). Následovala biosanace – chemická likvidace mechů a lišejníků ulpívajících na povrchu – a mechanické čištění za sucha i za mokra. K odstranění černých krust a nánosů res­tau­­­rátor znovu použil chemické prostředky v podobě dílčích zábalů. Dožité starší tmely z dřívějších oprav odstranil a nakonec zpevnil povrch památky organokřemičitým prostředkem. Prask­liny a trhliny vy­plnil pomocí injektáže. Následovala oprava, resp. výměna části kovových kotvicích prvků a čepů a tme­lení a modelování nových doplňků. Nevhodné a nepůvodní zlacení sochy Panny Marie bylo nakonec ponecháno a re­tu­­šo­váno čtyřiadvacetikarátovým plátkovým zlatem.
Největším problémem restaurátorské akce se ukázaly být dva vzrostlé asi šedesátileté buky, vysazené v těs­ném sousedství sousoší někdy na začátku padesátých let 20. století. Spleť jejich kořenů jednak na­rušuje statickou soudržnost soklu vysokého sloupu a kromě toho již podstatně vychýlila dva z och­ran­­ných pilířků, do nichž je zakotven masivní železný řetěz. Povrch sousoší budou i nadále obrušovat a mechanicky poš­kozovat dorůstající větve. Vegetační produkty obou stromů (pyl, rostlinné šťávy a hnijící listí) nepřestanou ulpívat na po­vrchu sousoší a s příštím jarem znovu vytvoří živ­ný substrát pro další rozrůstání mechů a lišejníků. To nakonec povede i k tomu, že na nákladné res­tau­rátorské práce bude možné jen s obtížemi uplatnit případnou reklamaci. Podstatou úspěšného restaurátorského zá­sahu je totiž odstranění příčin poškozování památky, což se v tomto případě nemohlo stát. Celá si­tua­ce je navíc zaviněna ideologicky podbarvenou schválností, protože stromy byly záměrně vysazeny tak, aby zakryly nežádoucí sochu Pan­ny Marie před zraky kolemjdoucích. Ve směru od radnice a při pohledu ze strany, od frekventované pěší trasy podél severní fronty náměstí, je sloup po šedesáti letech už dokonale „neviditelný“. Nejen ve vztahu k nákladům, vynaloženým na jeho obnovu, je to ovšem velká škoda, protože Mariánský sloup historicky vždy byl jednou z urbanistických a duchovních dominant náměstí.
Marek Perůtka 

Vytvořeno 30.11.2015 10:36:03 | přečteno 994x | Anna Kajlíková
load