Prostějov

Prostějov se od poloviny 13. století rozvinul v trhovou ves, která zaujímala dosti výrazné postavení mezi sídly obdobného charakteru na střední Moravě, neboť její práva sloužila za vzor i některým dalším trhovým vsím. V této době přicházejí do Prostějova němečtí osadníci a ten se postupně stává střediskem řemeslné výroby.

Ves Prostějov se do konce 14. století rozrostla až na město a 27.3. 1390 byl Prostějov fakticky povýšen na město tím, že mu byla udělena výsada pořádání výročního trhu.Ve městě působili řemeslníci textilních profesí -soukeníci a tkalci, pekaři, byly zde masné krámy, dva mlýny, dvoje lázně, ... Ve městě se také vařilo pivo.
V období husitského revolučního hnutí byl rozvoj všeho zbržděn, toto období však přineslo úplné počeštění. Město bylo po tomto bouřlivém období dosti poničeno. Po roce 1454 do Prostějova přicházejí Židé, kteří byli vyhnáni z Olomouce. Tito zde postupně skupují pozemky a domy, tvoří se židovské ghetto.
Doba skutečného hospodářského, stavebního a kulturního rozmachu Prostějova nastává koncem 15. století. Ekonomická prosperita byla podmíněna především rozvojem výroby. Největší rozkvět zaznamenala odvětví spjatá bezprostředně 
s pěstováním kvalitních obilovin na pozemcích v okolí města, především sladovnictví a pivovarnictví.
Tyto výrobní činnosti spojené zároveň s právem výčepu měli vyhrazeny měšťané, vlastnící výsadní domy na náměstí a tvořící nejzámožnější složku obyvatelstva. V 16. století získali ve městě tito výčepní monopol, měli v nájmu většinu vinohradů v okolí.
Dalším výnosným výrobním odvětvím, závislým na obilní produkci, bylo pálení žitné kořalky, které se začalo v Prostějově rozmáhat v 16. století. Rychle se rozvíjela řemesla, která se od 70. let 15. století sdružovala v cechy. Nejvýznamnějším řemeslným odvětvím zůstávalo soukenictví. Prostějovští soukeníci nevyráběli pouze pro místní potřebu, ale vyváželi sukna až 
do Uher.
Silnou sociální skupinu tvořili také tkalci, ale rozvíjela se i další řemesla, jako krejčovství a kožešnictví, diferencovala se odvětví kovodělná a další. S pokračující specializací výroby se počet městských řemesel rozrostl v 16. století na téměř osmdesát oborů.
K rozvoji obchodu přispěla další tržní práva, která Prostějov získal. Majitelé města hospodářský rozmach podporovali, protože bohatli z řady důchodů.
Z vlastnictví Kravařů přešel Prostějov sňatkem do rukou bohatého a mocného rodu Pernštejnů a za více než sto let v jejich majetku dostal od něj většinu svých hospodářských výsad, které tvořily základ značné prosperity. Rostoucí bohatství Prostějova doprovázela jeho velkorysá výstavba.
Od konce 16. století začala hospodářská stagnace, a to hlavně vinou zadlužení Vratislava z Pernštejna, a pak i vinou dalšího majitele Karla z Lichtenštejna, který citelně zasahoval do záležitostí města a rušil městská privilegia. Zkázu dovršila třicetiletá válka, v níž bylo město rozbořeno a vypáleno. Rozvratu cechů za třicetileté války využili židovští obchodníci k ovládnutí textilního, oděvního a kožešnického obchodu. To zostřovalo jejich konflikt s měšťany. Tyto spory se táhly přes sto let. Prostějov zažíval velmi hlubokou krizi, kterou ještě podtrhl v roce 1697 obrovský požár.
V 18. století žilo město opět poklidným životem, konaly se zde výroční trhy, také trhy na obilí, jimiž byl Prostějov v této době proslulý. Úrodné zemědělské zázemí určovalo také výrobu ve městě, jíž stále dominovala odvětví zpracovávající zemědělskou produkci, tj. sladovnictví, pivovarnictví, lihovarnictví a v první polovině 19. století také krátce cukrovarnictví. Rozvíjelo se tkalcovství.
V roce 1800 byl postaven nový měšťanský pivovar, který patřil produkcí piva na počátku 19. století ke čtyřem největším na Moravě.
V 80. letech začal rozvoj palírnictví, v prvních desetiletích 19. století dosáhl Prostějov v palírnictví prvenství na Moravě.
V Prostějovské textilní výrobě vystřídali tradiční vedoucí postavení soukeníků v druhé polovině 17. století tkalci. Poslední oživení soukenictví přinesl v 1. třetině 19. století vznik manufaktury, lněné plátno se vyváželo do Ruska a albánských zemí. Postupně však tkalcovství upadalo.
Přelom 60. a 70. let můžeme považovat za začátek nové etapy ve vývoji Prostějova. Do obzoru podnikatelů se dostala výroba občanských oděvů, té podlehlo tradiční prostějovské tkalcovství. Byly zakládány první firmy, a to hlavně židovskými podnikateli. Nezůstalo však jen u oděvní výroby, postupně rostly sladovny, pivovary, parní mlýny, prosperovaly jatka, mydlárny, palírny a vznikla i výroba obuvi, která byla doplněna v 80. letech rozmachem závodů na výrobu zemědělských strojů. Rozvoj průmyslového podnikání provázelo zakládání peněžních ústavů a bankovních filiálek, objevovali se živnostníci a obchodníci. Ani okupace Prostějova za prusko-rakouské války nemohla trvaleji zabrzdit rozmach města.
Hlavní místo zaujala výroba oděvů. Na počátku 50. let Mořic Mandl se svými syny založil první dílnu na výrobu oděvů. Podnik velmi dobře prosperoval, a tak Mandlové otevřeli v roce 1858 v Prostějově konfekční továrnu. Tito vídenští židovští podnikatelé zavedli do města poprvé šicí stroje. Tato první továrna nezůstala příliš dlouho osamocena (1867 Tadesco, 1873 Joachim Polak, ....). Od 80. let výroba oděvů mohutněla. Prostějovský oděvní průmysl byl závislý na vídeňských obchodních centrálách, které místním firmám dodávaly zakázky. Na konci 19. století se Prostějov podílel třetinou oděvní výroby na celkové produkci v Rakousku-Uhersku. V této době místní podniky exportovaly na Balkán, do severní Afriky, Austrálie, Severní Ameriky, Jižní Ameriky a Francie. Vedle oděvního průmyslu doznívalo tkalcovství a dařilo se odvětvím textilní výroby - šilo se prádlo, tvarovaly se klobouky, vznikalo pletené zboží a punčochy.
Na přelomu století se začal rychle rozvíjet obuvnický a kožedělný průmysl. Značný význam měl i kovodělný průmysl, zejména závody na výrobu zemědělských strojů F. Wichterleho (1878) a J. a F. Kovaříků (1894). Výrobou uměleckých předmětů proslula firma Vulkania. Největší význam z odvětví potravinářského průmyslu mělo v Prostějově sladovnictví 
a výroba lihovin, dařilo se i několika pivovarům.
Čeští podnikatelé se uplatňovali i v drobných řemeslných podnicích, takže Prostějov patřil mezi známá průmyslová centra. V roce 1896 byla založena továrna na kávové náhražky. Z významných stavebních firem bychom mohli jmenovat firmu 
R. Konečný a J. Nedělník (1887), Č. Venclík (1885) a V. Souček (1867).
Důležitým předpokladem růstu průmyslu ve městě byla vazba Prostějova na širší hanácké zemědělské zázemí, ale především schopnost si udržet výhodné spojení s okolními městy a průmyslovými středisky Moravy. To souviselo 
s vybudováním železniční stanice, která zahájila provoz 1. července 1870 na odbočce Moravsko-slezské severní dráhy císaře Ferdinanda ve směru Brno - Nezamyslice - Prostějov - Olomouc - Šternberk. Od 1. září 1889 fungovala tzv. Moravská západní dráha, jež spojila Prostějov s Třebovicemi přes Kostelec, Ptení, Konici a Chornici.
Český obchod vznikl v Prostějově až v polovině 80. let, do té doby jej ovládali téměř výhradně Židé. Prostějov se stal také administrativním střediskem okresu 
s řadou úřadů a institucí.

Do 1. světové války se zformovala struktura průmyslové výroby, která charakterizuje Prostějov dodnes. Všestranný, i když nerovnoměrný rozvoj Prostějova zastavila první světová válka. Po krátkém období poválečné stagnace se město v období první republiky dále úspěšně rozvíjelo. Rozvoj průmyslu v té době ovlivňoval zejména rozvoj školství. V období 2. světové války bylo hospodářství převedeno na válečnou výrobu a důležité závody podléhaly vojenskému dozoru. Židovské továrny záhy ovládli fašističtí komisaři - Treuhändři a do českých podniků nastoupili jako rozhodující společníci s cílem nahromadit co nejvíce majetku.
Po válce bylo zahájena výroba a normalizace života ve městě. V roce 1945 bylo v Prostějově 175 konfekčních podniků a živností. Počátkem roku 1946 byl závod Wichterle a Kovářík začleněn do národního podniku Agrostroj, který se soustředil se na výrobu mlátiček, a z něj později vznikl Agrozet s.p. Závod vyráběl od roku 1978 zemědělské stroje a nářadí, mlátičky, stroje pro sklizeň chmele, sazeče brambor, samojízdné sklízecí řezačky píce, kloubové hřídele pro všechny druhy zemědělských strojů u nás. Vyráběly se zde také osobní automobily s názvem Wikov a dále malotraktory s příslušenstvím, které se převážně exportovaly.

V této době se roztříštěná výroba oděvů koncentrovala v n.p. Oděvní průmysl a postupně došlo k vytvoření největšího konfekčního podniku u nás, který se rozrůstal a zajišťoval 80% veškeré oděvní výrobyv Čechách a na Moravě.
Znárodněním a dalším vývojem po roce 1948 se podstatně snižoval počet drobných závodů a provozoven, vytvářely se větší celky. Znárodněná prostějovská kovodělná továrna Doležal a Tělník se po roce 1949 stala součástí n.p. Moravské železárny Olomouc, za dva roky se osamostatnil jako Hanácké železárny Prostějov. Vyráběl ocelové konstrukce a po roce 1950 byl výrobní sortiment výrazně rozšířen na výrobu pružin. Podnik také exportoval do zahraničí.

Sloučením několika menších provozoven výrobců kožené galanterie a obuvi byl v roce 1949 vytvořen n.p. Gala. Nejprve vyráběl domácí a lehkou obuv, později však sortiment změnil na výrobky z usní a jejich umělých imitací, a to hlavně kožené oděvy, brašnářské a sedlářské zboží, kabelky, lepené a šité míče a další sportovní potřeby s odbytem u nás i v zahraničí.
Působily zde však i další závody jako Minerva s.p. Boskovice závod Prostějov - výroba strojů a zařízení pro textilní průmysl, Obchodní sladovny s.p. a prostějovský pivovar. Nejstarší tradici z prostějovských závodů má Starorežná Prostějov, tato tradice sahá až do poloviny 16. století. Vitana vyráběla kávoviny a řadu sušených a konzervovaných jídel, později sortiment moučných polotovarů, předvařených a instantních výrobků. Sdružením 27 pekáren a tří cukrárenských provozů vznikly Jihomoravské pekárny s.p. V 70. letech byla postavena nová pekárna. Stavební organizace v Prostějově zastupovaly Dopravní stavby, Pozemní stavby.

Z výrobních družstev je největší Výrobní družstvo invalidů Cíl, které vyrábí dodnes převážně oděvy. Byla modernizována vlaková osobní i nákladní doprava, které plně využívají prostějovské průmyslové podniky. Po roce 1948 nahradila skupinu drobných dopravců ČSAD s.p. V Prostějově působilo a vyvíjelo se ještě další velké množství závodů a podniků všech oborů národního hospodářství.