Úvodní strana > Samospráva > Zdravé město Prostějov a místní Agenda 21 > Místní Agenda 21 > Deklarace z Ria de Janeiro o životním prostředí

Deklarace z Ria de Janeiro o životním prostředí

 

Deklarace z Ria de Janeiro o životním prostředí

a rozvoji zásady (principy)

Preambule

Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, která se sešla v Riu de Janeiro ve dnech 3. až 14. června 1992, potvrzujíc deklaraci konference OSN o životním prostředí přijatou ve Stockholmu 16. června 1972 a ve snaze na tuto deklaraci navázat, s cílem vytvořit nové a spravedlivé partnerské vztahy v globálním měřítku, novou úroveň spolupráce mezi státy, klíčovými sférami společnosti a lidem, hledajíc cestu k mezinárodním hodnotám, které by respektovaly zájmy všech lidí a chránily nedělitelnost globálního spojení životního prostředí a rozvoje, uznávajíc nedělitelnost a vzájemnou závislost všeho na Zemi, která je naším domovem, prohlašuje, že:

Zásada 1

Lidské bytosti stojí v ohnisku zájmu o trvale udržitelný rozvoj. Mají právo na zdravý a produktivní život, který je v souladu s přírodou.

Zásada 2

Státy mají podle Charty Spojených národů a zásad mezinárodního práva výsostné právo využívat své vlastní zdroje podle své vlastní environmentální a vývojové politiky a nejsou za to, aby činnosti upravené zákony a jimi ovlivnitelné nezpůsobovaly škody na životním prostředí jiných států nebo oblastí nalézajících se za hranicemi působení jejich jurisdikce.

Zásada 3

Právo na rozvoj musí nacházet své uplatnění tak, aby jím byly spravedlivě plněny rozvojové a environmentální potřeby současných i budoucích generací.

Zásada 4

Po dosažení udržitelného rozvoje je ochrana životního prostředí nerozlučnou součástí rozvojového procesu a nelze ji posuzovat odděleně od něho.

Zásada 5

Všechny státy a všichni lidé spolupracují na plnění zásadního úkolu odstranit chudobu, což je nepostradatelným předpokladem udržitelného rozvoje, tak, aby se snížila nerovnost mezi životními standardy a byly lépe plněny potřeby většiny lidstva na světě.

Zásada 6

Zvláštní pozornost bude věnována specifické situaci rozvojových zemí, zejména nejméně vyvinutým a nejvíce ekologicky ohroženým. Mezinárodní akce v oblasti životního prostředí a rozvoje by se měly zabývat zájmy a potřebami všech zemí.

Zásada 7

Státy spolupracují v duchu světového partnerství na uchování, ochraně a obnovení zdraví a celistvosti ekosystému Země. S ohledem na různou míru, již státy přispívají ke znehodnocení světového životního prostředí, mají společnou, avšak diferencovanou odpovědnost. Rozvinuté země uznávají odpovědnost, kterou nesou v mezinárodním úsilí o udržitelný rozvoj, díky zatížení, jež jejich obyvatelstvo vyvíjí na světové životní prostředí, a s ohledem na technologie a finanční prostředky, jež mají k dispozici.

Zásada 8

Po dosažení udržitelného rozvoje a vyšší kvality života pro veškeré lidstvo by státy měly omezit a vyloučit neudržitelné výrobní postupy a spotřebu a propagovat příslušnou demografickou politiku.

Zásada 9

Státy by měly spolupracovat na endogenním posílení kapacit pro udržitelný rozvoj zvýšením vědeckého chápání pomoci sdílení vědeckých a technologických poznatků a podporu rozvoje, adaptace, difůze a transferu technologií, včetně nových a inovovaných technologií.

Zásada 10

Environmentální problémy se nejlépe řeší na příslušné úrovni za účasti všech dotčených občanů. Na úrovni jednotlivého státu musí mít každý jednotlivec odpovídající přístup k informacím o životním prostředí, jež mají veřejné orgány, včetně informací o nebezpečných látkách a činnostech v jednotlivých obcích a mít příležitost účastnit se rozhodovacích procesů. Státy usnadní a podnítí tvorbu veřejného povědomí a veřejnou účast tím, že tyto informace zpřístupní široké veřejnosti. Je třeba zajistit přístup k soudním a správním jednáním, včetně procesů o odškodnění a nápravných prostředků.

Zásada 11

Státy vytvářejí účinnou environmentální legislativu. Environmentální standardy, cíle a priority řízení by měly odrážet environmentální rozvojový kontext, v němž se používají. Standardy uplatňované některými státy mohou být pro jiné země, zejména rozvojové, nevhodné a mohou jim přenášet nepředvídatelné ekonomické a sociální náklady.

Zásada 12

Státy by měly spolupracovat v prosazování stimulujícího a otevřeného mezinárodního ekonomického systému, který by vedl k ekonomickému růstu a udržitelnému rozvoji ve všech zemích a k lepšímu způsobu řešení problémů znehodnocování životního prostředí. Opatření obchodní politiky sledující environmentální účely by neměla být prostředky svévolné či nespravedlivé diskriminace nebo zastřené restrikce v mezinárodním obchodě. Nemělo by se používat jednostranných akcí pro řešení environmentálních problémů, které nejsou zákonné podle jurisdikce dovážející země. Environmentální opatření zaměřená na environmentální problémy, přesahující hranice státu či problémy globálního charakteru, by měla být pokud možno založena na mezinárodním konsensu.

Zásada 13

Státy vytvářejí své právní předpisy týkající se odpovědnosti vůči obětem znečišťování prostředí a jiných environmentálních škod a povinnosti odškodnění. Státy též spolupracují na urychleném a konkrétnějším způsobu stanovování dalších norem mezinárodního práva, týkajících se odpovědnosti a povinnosti náhrady při negativních účincích environmentálních škod, způsobených činnosti na území jejich vlády a jurisdikce v oblastech, které jsou mimo jejich jurisdikci.

Zásada 14

Státy by měly účinněji spolupracovat, aby zabránily přemístění a převádění všech činností a látek způsobujících vážné znehodnocení životního prostředí nebo jsou shledány nebezpečné pro lidské zdraví, do jiných států.

Zásada 15

Státy by měly podle svých možností maximálně uplatňovat preventivní přístupy v ochraně životního prostředí. Tam, kde hrozí vážné či nevratné škody, nebude využito nedostatku plného vědeckého poznání jako argumentu pro odklad nákladově účinných opatření k zabránění znehodnocování ŽP.

Zásada 16

Státní orgány by měly usilovat o prosazování internacionalizace environmentálních nákladů a používání ekonomických nástrojům s tím, že znečišťující subjekt by měl zásadně nést náklady na odstranění znečištění s důležitým zohledněním veřejných zájmů bez narušování mezinárodního obchodu a investiční činnosti.

Zásada 17

Hodnocení vlivu na životní prostředí jako nástroj státní politiky se provádí u těch navrhovaných činností, jež pravděpodobně budou mít zásadní negativní vliv na životní prostředí a jsou předmětem rozhodování a jsou předmětem rozhodování příslušného státního orgánu.

Zásada 18

Státy jsou povinny neprodleně oznámit ostatním státům jakékoli přírodní katastrofy nebo jiné havárie jež mohou mít náhlé škodlivé účinky na životní prostředí těchto států. Mezinárodní společenství se v maximální míře vynasnaží pomoci státům takto postiženým.

Zásada 19

Státy včas předem upozorní a poskytnout důležité informace potenciálně postiženým státům o činnostech, jež mohou mít význačný negativní environmentální vliv působící přes státní hranice a otevřeně se poradí s těmito státy již v počátečním stádiu.

Zásada 20

Ženy hrají velmi významnou roli v řízení ochrany ŽP a rozvoji. Jejich plná účast je tedy důležitá pro dosažení trvale udržitelného rozvoje.

Zásada 21

Tvůrčí schopnosti, ideály a odvaha mládeže světa by měly být mobilizovány k formování světového partnerství směřujícího k udržitelnému rozvoji a zajištění lepší budoucnosti pro všechny.

Zásada 22

Domorodé obyvatelstvo a jeho komunity jiné místní komunity hrají vzhledem ke svým vědomostem a tradicím důležitou roli v ochraně životního prostředí a rozvoji. Státy by měly uznávat a řádně podporovat jejich identitu, kulturu a zájmy a umožnit jejich účinnou účast na dosažení udržitelného rozvoje.

Zásada 23

Přírodní prostředí a přírodní zdroje lidí žijících v útlaku, v nadvládě nebo okupaci musí být chráněny.

Zásada 24

Války jsou neodmyslitelně spojeny s destrukcí udržitelného rozvoje. Státy proto musí respektovat mezinárodní právo poskytující ochranu životního prostředí v době ozbrojeného konfliktu a spolupracovat podle potřeby na dalším rozvoji životního prostředí.

Zásada 25

Mír, rozvoj a ochrana životního prostředí jsou vzájemně propojené a nedělitelné.

Zásada 26

Státy řeší své environmentální spory smírnou cestou a příslušnými prostředky podle Charty spojených národů.

Zásada 27

Státy a lidé spolupracující v dobré víře a v duchu partnerství na naplnění zásad zakotvených v této Deklaraci a na dalším rozvoji mezinárodního práva v oblasti udržitelného rozvoje.
Znění celého dokumentu: AGENDA 21(odkaz vede mimo stránky města)

Vytvořeno 17.4.2015 1:30:00 | přečteno 533x | PaedDr. Alena Dvořáková
load